sobota 2. listopadu 2013

Zdroj obrázku: http://www.wien.czechcentres.cz/cs/galerie/foto/page:5

K této knize jsem se dostala vskutku velkou náhodou, nebýt mé praxe, nepoznala bych řadu zajímavých prozaiků a básníků. Jednak mi praxe poskytla se naučit řadu zajímavých dovedností, jako jsou korektury, psaní anotací, sestavování sborníku, psaní úvah a esejí, zapisování harmonogramů a další zajímavé úkoly, ke kterým bych se samovolně možná ani nedostala...
Ale také mi umožnila objevit nejednoho zajímavého člověka v oblasti literatury. Já osobně jsem osoba, která není moc do poezie. Nevidím v tom nic úžasného, co bych si s chutí četla po nocích. Nejsem ten, kdo by si sedl a hltal jedním dechem básně a viděl v nich smysl života. Povětšinou ani básně nechápu. Jasný, je nesmysl si říkat, co tím chtěl básník vlastně říci, ale já kolikrát ani nepochopím, o čem se jedná, co čtu, a některé básně mě natolik odradily, že jsem přestala věřit, že bych kdy vůbec si k nim nalezla byť sebemenší cestu... A už vůbec nedokážu nějakou báseň vytvořit. O tom se radši ani nezmiňuji.
Za to já a próza, to je úplný opak veškeré poezie u mé osoby. A když jsem náhodou objevila knizu (viz. levé foto), byla jsem opět nadšená tím, co čtu. A také, že to není poezie.
Proč vám jí sem vůbec zmiňuji ? Protože podle mě stojí za to, strávit nad ní čas a přečíst si jí až do konce.:) Já to udělala a nelituji.
Markéta Hejkalová je už celkem zaběhnutá autorka, 53letá spisovatelka, překladatelka, pracující i v rodinném nakladatelství Hejkal, nebo pořádající každoroční podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě, ale i tak možná pro řadu čtenářů neznámá. I pro mě do této doby ano.
A proč si tuto knihu půjčit ? Jelikož a protože je to opět něco jiného, než by si kdokoliv myslel... Prolíná se zde několik příběhových linií, několik vyprávění o na první začtení zdánlivě cizích lidech, u kterých postupně zjišťujeme, že si tak úplně cizí všichni ve všem nejsou, ale naopak, některí z nich si jsou blíž, než by si mysleli, nebo spíše, než bychom my sami čekali. Příběhy se odehrávají v Praze, Pekingu a Finsku v dnešní současnosti, ale celé se to točí kolem tří kamarádek, které se nejvíce přátelily za mlada ve 40.letech. Životní osudy jim ale jejich společné cesty rozdělily a my zjišťujeme, proč tomu tak bylo a jestli se vůbec kdy ještě setkají či nikoliv ...
Nevím, zda je můj popis dostačující, ale chtěla jsem vás jen nahlodat. Nemohu a nechci víc prozrazovat, protože si myslím, že tím bych už řekla příliš. Jak jsem již psala výše, je to celé zamotané, a člověk se musí prokousat nejprve pár desítkamí stránek, aby vůbec pobral, co se děje, a že to nejsou jen jakési nahodilé povídky, ale mezi sebou rozházené příběhy lidí, které se postupem času víc a víc odhalují a dávají smysl... :) není to těžké na čtení ani pochopení, ale člověk se musí začíst a musí ho to bavit. A to věřím, že u téhle knihy rozhodně nehrozí, že by se nepovedlo.
Teď už jen s chutí do toho.. snad jsem alespoň jednoho človíčka oslovila... 





Děkuji za to, že tu jste :-)

Veronika Hájková . 2017 Copyright. All rights reserved. Designed by Blogger Template | Free Blogger Templates