neděle 28. září 2014

Další ze série filmu natočeného podle knižní předlohy. Tentokrát se jedná o Silver linnings playbook, neboli Terapie láskou, s Jennifer Lawrence a Bradley Cooprem v hlavní roli:)

Kniha skýtá přibližně 272 stránek, to film ti nabízí 122 minut podívané. 
Dosti mě překvapilo, že se tvůrci striktně nedrželi předlohy. Naopak se v mnoha ohledech od knihy odchýlili. Ještě jsem snad nenarazila na tak odlišný snímek točený podle knižní předlohy. Tím nechci říct, že by se měli tvůrci pokaždé všeho držet zuby nehty. Tohle mě dost překvapilo. Přišlo mi, že co šlo, bylo jiné.
Přitom tématika, hlavní linie filmu je stejná. Dva lidé, kteří prožijí velký, těžký životní krach, životní prohru, se ocitají na dně. Stávají se pro své okolí blázny. Nepochopeni. A to je spojí. To, že nikdo jiný jim nerozumí. Jen oni dva se dokáží vžít do pozice toho druhého.

POZOR! V některých větách jsou spoilery. 
  • První zásadní rozdíl jsem zaznamenala v čase. S hlavním hrdinou Patem (Bradley Cooper) se seznamujeme zrovna, když přichází z léčebny. V knize tam strávil snad necelé 4 roky. Ve filmu pouze osm měsíců.
  • Dalším nápadným rozdílem je příjmení hlavní postavy. V knize nám příběh vypráví Patrik Peoples. Ve filmu jde o Patrika Solatana. 
  • Postava Dannyho, kamaráda z léčebny, nás provází celým filmem. Je to jedna z důležitých postav.V knize se tento muž objevuje až úplně ke konci čtení. 
  • Ve filmu má Pat ztrátu paměti. V rámci velkého šoku a vypětí, které prožil, si nepamatuje vše. A hlavně to zásadní, co ho poslalo do léčebny. Celou dobu prahne po své ženě Niki, a doufá, že se k sobě vrátí. Niki zde není vdaná. V knize je to úplně naopak. Niki už je dávno vdaná, má manžela i dvě děti. O Patovi a jeho snaze se k ní vrátit ani netuší....
zdroj obrázku: http://www.kinobox.cz/clanek/7674-jlaw-a-bradley-cooper-zase-spolu

Obojí hodnotím velmi kladně. Kniha v sobě skýtala mnohem více informací a možnost se rozepsat. Což je známá věc. Bavila mě od začátku do konce. Skvěle plynula a četla se sama. Jen jsem občas zívla nad nudnějšími a rozvleklými pasážemi o fotbale. Což není nic tragického:)

Filmové zpracování má také něco do sebe. Musím se přiznat, že mi na jednu stranu odlišnosti nevadily. Neboť jsem z knihy čekala jasné, nalainované pasáže. A o to šlo. Doslova do písmene tu bylo vše jiné, přeházené. Nenudila jsem se. A ani v jednom momentu netušila, co bude následovat. Kdyby to bylo podle knihy totožné, pravděpodobně bych si film tolik neužila a věděla, jak to z knihy dopadlo.
Co se týče výběru knihy na úkor filmu, každý jsme v tomhle ohledu nejspíše odlišní. Někdo nejdřív zakusí knihy, až pak ulehne k filmu. Ty to máš třeba také tak. Já mám radši první možnost. Zde jsem tentokrát zvolila naopak, nejprve film, o kterém jsem slyšela jako první. Navíc je to už nějaký ten rok, co jsem ho shlédla (tudíž jsem si ho skoro nepamatovala). Knihu jsem bohužel/bohudík objevila teď v září...

P.S.....  hned po dočtení jsem film znovu pustila, abych si ho oživila. A ejhle, bylo to znovuzrození. Jako bych ho předtím neviděla. Podle mě, když nejdřív čtete knihu, nakonec si ho přeci jen lépe vychutnáte a pochopíte i ty pasáže, které můžou být mnohdy zmatené ... (viz to, když na úplném začátku filmu přijede Patrik z léčebny domů, a hned je záběr na holé zdi, kde nejsou rámečky a fotky s jeho ženou Niki, nebýt knihy ani nepochopim, proč tam tento záběr ve filmu byl). :) 


Děkuji za to, že tu jste :-)

Veronika Hájková . 2017 Copyright. All rights reserved. Designed by Blogger Template | Free Blogger Templates