čtvrtek 23. října 2014

Tímhle heslem jsem se řídila už tolikrát, že bych to ani nespočítala. Ale bylo mi to k něčemu? Pomohla jsem si tím a cítila jsem se šťastnější? Ani bych netvrdila... 
Kolikrát jsem se dušovala, že tohle pravidlo nikdy neporuším. Není to to pravé, ta správná cesta. Pokaždé jsem věřila a myslela si, že si tím pomáhám.

Teď mám pocit, že občas by člověk neměl dát na pravidla, na konvence, na to, že by měl něco neustále dodržovat a řídit se zaběhnutým... může se ukázat, že si tím ubližuje, chybuje, a pravda a štěstí je skryté někde jinde, a my to nevidíme, i když to máme sebevíc nadosah ruky.
A možná, to ukáže až čas. Pravda je tu ale prozatím jen jedna. Toto pravidlo jsem porušila. Vstoupila jsem znova na tenký, velmi křehký led, do vztahu, který jsem ukončila z mnoha důvodů o kterých tu nechci mluvit. Ani je znovu vytahovat. Není to příjemné mně, a možná ani některému čtenáři. Nechci vytahovat staré rány, vzpomínky, ani tu někomu ubližovat.

Proč jsem to udělala? Z prostého důvodu. Už jsem měla dost toho zakazování si být šťastná. Být s někým, kdo mě miluje, třeba jen proto, že mé okolí mi ho neschvaluje, a vidí v něm toho, kdo se ke mně nehodí. Ale co když je opak pravdou. Co když spíš já se nehodím pro něj? Je mi už ukradené, co si lidé myslí o něm, o mně, o nás. Jsme spolu. Máme se rádi.

zdroj obrázku: http://ejikeinfo.com/2014/10/8-reasons-will-never-find-true-love.html

Neříkám, že je vše růžové. Už dávno se nedívám na vztahy s růžovým zjevem. Už dávno nejsem ta naivka, která se nechává unést slepou láskou. Vztah je složitý. Musí se na něm pracovat. Na důvěře, toleranci mnoha věcí, na společných aktivitách a koníčích, na tom, aby vás jeho přátelé měli rádi a brali mezi sebe... těch faktorů je tu spousta, ale když se sehrajete, je to všechno tak jednodušší. Nemůžete na tom druhém ty chyby neustále hledat a snažit se je opravit. Měli byste je přijmout, tolerovat. I já jich mám mnoho a On mě za to nekritizuje.

Nevím, kam až to vede. Jestli máme skutečnou budoucnost. Jedno však vím. Po celou dobu, co jsem si od něj držela odstup, byl jediný, kdo ve mě věřil. Neopustil mě v těžkých chvílích, kterých bylo v letošku po nemálu... I když jsem tajně milovala dva jiné, ani jeden nedokázal za celou dobu to, co ON. Nedokázal mě podpořit a podržet tak, jak bych chtěla. Necítila jsem jistotu, necítila jsem to, že by mě opravdu chtěli. A že by mě chtěli skutečně takovou, jaká jsem, teď a tady v přítomnu.
Ale On ano. S ním se cítím jistá a v bezpečí, které jsem ještě s nikým nezažila. Je těžké se z toho všeho vypsat. Neříkám, že On je On, pan božský, dokonalý. Pan P, který bude mým druhým já až do až. Ale teď je teď, teď je tu a to je pro mě nejcennější. Toho si vážím. On je důvodem, proč jsem porušila  to, co jsem si nikdy dříve nedokázala ani připustit. Je to tak.

Ať už mi to každý vyčítá, vidí v tom špatnost a chybu, kterou bych měla zvrátit. Necítím a nechci to tak. Prozatím ne.! Nelituji. Jsem snad proto špatná? 


5 komentářů

je pravda, že se tím heslem v názvu řídím, ale chápu tvé rozhodnutí, přece jen druhá šance by se měla dávat :)
děláš dobře, že se už neohlížíš co na to okolí, přece jen je to tvůj vztah a chceš s ním být ty a to je důležité :))

REPLY

Nejsi špatná! Já se ke své první velké lásce vrátila 2x. A nedopadlo to vůbec dobře. Už to budou 3 roky, každý jsme šli dál svou cestou, ale pořád ty rány v sobě máme. Kvůli téhle vlastní zkušenosti se řídím tím pravidlem. Ale to neznamená, že vám by to nemělo vyjít. Člověk by se měl řídit srdcem... a když upřímně miluješ, tak není co řešit.
Přeji hodně štěstí! :-*

REPLY

člověk by měl být s tím, kdo ho dělá šťastným, ne být s někým jen proto, že se líbí jeho kamarádům a rodině, ale nic moc k němu necítí
v životě je tolik situací, které mohou ovlivnit cokoliv, plno zmatků a nevyjasněných věcí
pokud to, kvůli čemu jste se předtím rozešli, nijak neohrožuje tu současnost, tak si myslím, do toho!
pokud když ho obejmeš a cítíš ten nevýslovný pocit štěstí, klidu a bezpečí, a toho, že to není poslední objetí, tak s ním buď :) samozřejmě pokud tě netáhne ke dnu (drogy, alkohol), což si myslím, v tvém případě nehrozí

REPLY

Určitě nejsi špatná, když miluješ není co řešit! Pokud se chová slušně, podporuje tě a vše kolem, nevidím důvod se cíti provinile.Někdy to lidi k sobě táhne pořád, i když třeba ví, že to bude stejné. Láska dělá svoje. Mám spoustu takových důkazů kolem sebe a můžeš těm lidem pořád říkat, že je to špatně, stejně je to jen o srdci. Jdi si za tím co chceš a bojuj na ostatní kašli.Já jsem zastánce toho jednat fér, netahat nikoho za nos. Jinak k mému vztahu, řekl mi, že budoucnost je rozhodující faktor. S tím, že to co nechápu jsou jeho najednou ÚPLNĚ DIVNÉ názory, které se změnili totálně. Naprosto ho nepoznávám, je úplně jiný. Holka za tím není 100%, jen v něm je nějaký zlom. Je to těžké se s tím vyrovnat, tak 14 dní zpátky jsem měla ještě hrozné depky denně, každý večer. Teď jsem v jednom kole- práce, škola, práce, rodina, kamarádi, snažím se na něj nemyslet. Čas od času mi ale vyvstane na mysl jedno velké PROČ? Co bylo špatně? Co jsem já udělala špatně, proč se mnou nemluvil otevřeně a nezačli ten vztah měnit, vychytat ty mouchy, hledat kompromisy. Z mé strany je možné vše, dokážu udělat pro druhého cokoliv, umím komunikovat. On je ten co nekomunikoval a raději se stáhnul než bojoval. Takže tak...Zvládnu to, ale dalšího vztahu se bojím. :-(

REPLY

Teď budu vypadat jako hnípal, ale to přísloví o dvojím vstoupení do řeky se ve skutečnosti často překrucuje a jen málokdo zná pravý, původní význam. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, protože "voda" teče tak rychle, že neexistuje pravděpodobnost, že bude stejná, až do ní vkročíš někdy znovu. :) Jen mi to náhodou připomněl ten nadpis a zaujalo mě to v hodinách filozofie... :)

REPLY

Děkuji za to, že tu jste :-)

Veronika Hájková . 2017 Copyright. All rights reserved. Designed by Blogger Template | Free Blogger Templates