neděle 30. srpna 2015


Tento článek bych ráda věnovala jednomu konkrétnímu tématu = stravování.
Na tento konkrétní článek už se chystám pár dní a konečně jsem si našla pár minut na sepsání toho, co mě aktuální trápí.... 

Už delší dobu se snažím jíst zdravě. Tím nemám na mysli, že jím jen sporadicky, že si skoro nic nedám, a po páté hodině nic nejím. Že bych jedla jen ovoce a zeleninu a na nic jiného nesáhla. Žila jen ze sucharů a krekrů, které mi nedají energii a žádné živiny. 
Naopak, snažím se vybudovat si trvalý vztah ke zdravému životnímu stylu. Vybírám si to, co považuju za zdraví a tělu prospěšné. Obecně se snažím u jídla více přemýšlet, čtu si etikety, přemýšlím o nejrůznějších kombinacích a spojení nových chutí a surovin. ..  občas je to i zábava a nový koníček. 

Vyřadila jsem sladké, tučné věci, pečivo a bílou mouku ze svého jídelníčku, co jen šlo. Omezila jsem ze své stravy vše, co mi připadalo zbytečné a tělu škodlivé, kdybych to měla konzumovat pravidelně.
Nedělám to z jiného důvodu, než pro sebe. Sama se chci cítit a vypadat dobře nejen fyzicky, ale i psychicky. Už nějaký ten rok se snažím žít zdravěji. Ale na intenzitě a výrazné změně jsem přidala až toto léto. Pohyb a sport je mým téměř denním chlebem (i když bohužel není pokaždé čas). Ale mám pocit, že bez změny jídelníčku to nikdy nebude to pravé ořechové.

zdroj obrázku: http://modernhealthmonk.com

Přijde mi, že se můžu hýbat a dělat pro sebe cokoliv, ale pokud budu konzumovat tučné a sladké věci, tak to nikdy nebude podle mých představ. Moje tělo se bude pořád cítit nafouklejší a oblejší, než bych si přála... především léto a výrazná tepla je pro mě kritickým obdobím = zmrzliny, spoustu sladkého ovoce... je to pro mě doba, kdy jsem nejvíce nafouklá a oblejší, než jiná roční období. Jak to máte vy? 

I tak bych se sama ráda pochválila. Přeci jen to za mě nikdo neudělá. Za poslední dobu jsem se hodně změnila. Načetla jsem si spoustu zajímavých informací, objevila mnoho zdravých a přitom chutných receptů ... ale pořád se cítím mizerně a bídně. Toho pocitu se ne a ne zbavit. Proč? Jednoznačně za tím cítím negativní postoje mých blízkých. Chtěla bych cítít pocit vzájemného sdílení, nebo alespoň podporu ze strany druhých. Ať už slovně, nebo společného sdílení zdravého stylu a stravování... 

Je známo, že chlapi mají obecně své stravovací návyky hluboko zakořeněné. Je téměř, či úplně nemožné něco změnit, či snad přidat do jejich způsobů stravy. U někoho výjimečně, u jiných úplně nemožno. To bych nikdy nechtěla. Ale u nás platí jedna mužská zásada = vše, co je zelené, je přece  otrávené. 
To, když se u nás objeví květáková polévka, zelené těstoviny s kopou zeleniny a další podle mě pochutiny, na kterých si člověk dokáže pochutnat, se nikdy neobejde s oblibou, spíše s negativními, až rýpavými poznámkami .... 

Vše, co dělám, dělám pro sebe. I  tak bych ráda, aby mě mé okolí odporovalo a já věděla, že to nedělám nadarmo. Pokud by se ke mě připojili a aspoň ochutnali jeden z mála jídel a receptů, bylo by to pro mě velké potěšení a radost, že to nedělám jen pro sebe a nadarmo. Ale, že to chutná i dalším... a že to není zbytečné. Ráda sdílím s ostatními radosti a příjemné okamžiky. 

zdroj obrázku: http://www.gatewayctr.org


Místo toho poslední dobou poslouchám věty typu:
 proč vařím to, co vařím, takový blbosti, že mi každej chlap uteče, když to budu vařit... proč nejím pečivo a že když ho nebudu jíst, udělám si ze žaludku mrzáka ... nebo
proč a k čemu to vlastně je? Proč jsou ty suroviny tak drahý a jestli mi to vůbec něco dává ? a podobný a ještě zajímavější typy otázek...

Upřímně. Není to příjemné. Naopak mám pocit, jako bych dělala něco špatně. 
Přitom vařím celkem "normální"? jídla - těstoviny se zeleninou a tuňákem, kuskus s kuřecím masem a zeleninou, quinoa se zeleninou, domácí musli, a podobné jídlo, které by snad mohlo chutnat spoustě lidem...
Co dělám špatně?
Jediné, co bych si přála, je podpora. Chápu, že je každý zvyklý na určitý typ stravy. I já to tak měla. A mám doteď. Jsou jídla a pochutiny, které jen těžko vyloučím. Kterých se nechci vzdát. Ale dokážu je omezit a o to víc si je pak vychutnat. Ale chci jíst také něco jiného, něco, co vím, že tělu prospívá. Přináší potřebné živiny, energii pro sport a pohyb a pro správné fungování organismu a dobrý chod mého dost, podle mě špatného metabolismu. 

Není pro mě důležité, aby se mnou blízcí dodržovali stravu a jedli vše, co já, ale trochu podpory, pozitivního slova a sdílení některých mých jídel by pro mě a můj dobrý pocit udělalo opravdu hodně.
Jsem člověk, který některou kritiku snáší opravdu špatně. O to víc, když je od mých nejbližších. Někdy se mě to opravdu dotkne a mám pocit, že vše, co dělám, je špatně. Že se snažím zbytečně... 

Možná si to jen moc beru. nevím, Jak to máte vy? Co si o tom myslíte? 

Snažit se nikdy nepřestanu. Jen snad časem uslyším i vlídnější slovo. Doufám... 




5 komentářů

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Možná jim to zkus takhle vysvětlit, jak jsi to napsala sem. Třeba si ani neuvědomují, že ti svým přístupem takto ubližují. Prostě by to asi chtělo respekt z obou stran. U nás byla mamka přes hledání cesty ke zdraví odjakživa. Oba s taťkem, kdyby se nesnažili něco dělat se svým jídelníčkem, byli by hodně nemocní. A tím nás právě hodně ovlivňují. Na druhou stranu žijeme s babičkou a ta jakoukoli zdravější stravu odmítá. Pak je těžké vařit pro celou rodinu, když prostě každý jí něco jiného a nikdo není ochoten udělat nějaký kompromis. Takže i u nás je to těžké. Šťastné jsou rodiny, kde se na jídle dokážou všichni shodnout a jsou ještě k tomu zdraví.

REPLY

Myslím, že změnit stravování chce dávku odvahy, což jsi dokázala. A jestli tobě to jídlo chutná a cítíš, že ti je po něm i mnohem lépe, tak se toho drž. Myslím, že Bareta napsala to, co bych poradila i já - zkusit to svému okolí takto vysvětlit. A jestli tě chtějí mít zdravou a v dobré kondici, tak by tě v tom měli podporovat!:)
Proč by absence pečiva měla být špatná?

REPLY

holka, mluvíš mi z duše, taky jsem se snažila začít, ale bohužel nemám takovou vůli, když je doma plno čokolád a rohlíků. Sestra "to zase vaříš podle toho břicháče Toma jo?", brácha má taky rýpavé poznámky, chci vynechat mouku a mamka přinese 2 celozrnné rohlíky, 10 normálních, bílý chleba a 2 veky. Žitný chléb mi teda moc nejede. Pak jedu na návštěvu k babičkám, mým i přítele, tam plno nezdravých chlebíčků, samé buchty a ty je prostě urazíš, když si nevezmeš. Jedna přítelova babička: Co si dáš k pití? Vodu? A příště stejně přinese tonica, coca colu nebo pro mě slazenou minerálku (asi nechápe že mi nejde o tu barvu, ale o obsah :D)

Podle mého je jediné řešení bydlet sama, maximálně s 1 člověkem, který tě bude podporovat, doma tak budou jen zdravé potraviny a nebude tě nic lákat.
Při hubnutí je prý i důležitá psychika, takže se tím nestresuj, oni budou tuční, ty budeš krásná a cítit se dobře.
Už si něco zhubla? Jak prosím tě chutná quinoa, chtěla bych ji zkusit.

REPLY

Kdykoliv mám chuť se snažit přítele donutit ke zdravější stravě setkávám se s odporem. Stačí abych uvařila něc, co předtím ještě nikdy neochutnal a už ohrnuje čumák a trvá na tom, že to prostě jíst nebude. Tím mě otráví, mám chuť mu to vysypat na hlavu a přejde mě chuť se snažit. Podpora jak noha.

A nebo m rozčiluje, když mi někdo cpe, že mám velký zadek a když si pak místo 10 knedlíků dám jen dva, zase musím poslouchat, že skoro nejím. Člověk si nevybere. Kolikrát mě mrzí přítelovi poznámky, ale že by mě podpořil v tom, že budeme jíst zdravěji, tak to ne. A já nemám energii vařit jak pro něj.

A Veru si dobrá, že se držíš, rpostě ty řeči pouštěj jedním uchem dovnitř a druhým ven!:)

REPLY

Děkuji za to, že tu jste :-)

Veronika Hájková . 2017 Copyright. All rights reserved. Designed by Blogger Template | Free Blogger Templates